Živaňáci vyhnali Švédy

Kruté, překruté byly dny, kdy surová švédská vojska ničila naše kraje. I pardubický kraj byl Švédy několikrát navštíven.

Dašice v pěti letech devětkrát vyhořely. Holice musely poskytovat jako ostatní města mnohé přípřeže pro vojenské transporty a skládat často značné výpalné.

Aby zachránili, co se dalo, Holičtí často upravovali pohřby, při nichž místo mrtvoly byly v rakvi na hřbitov neseny drahé a památné věci „truchlících pozůstalých“. Jen Pardubice a Hradec Králové, které byly dobře opevněny hradbami a měly valy zalité vodou, se Švédům ubránily. Zato však dobyli Kunětickou horu i Sezemice a obojí vyloupili. Po vyloupení obě místa zapálili.

V tomto roce se nejspíš přihodila událost, o které si povídají staří pamětníci v Živanicích.

Nejlepší přechody přes Labe bývaly u vsí poblíž Přelouče. Vojsk, která táhla do Čech anebo z Čech, nejvíce viděly Mělice, Živanice, Semín a Řečany.

V létě roku 1645 se rozložila v Živanicích velká švédská posádka. A na návsi cvičili švédští vojáci za osobní kontroly samostatného generála Torstensona. Ale nikdo z obyvatel tato cvičení nesledoval, byli rádi, že mohli utéci.

Avšak všichni obyvatelé se nebáli. V Živanicích to byli bratři Pavelákové, kteří si umínili, že se Švédům pomstí. Jeden z bratrů Paveláků si vyhlídl dřevěný kostel s prkenou věží v Živanicích a umínil si, že odtud ze skrýše zastřelí Švédům generála. A tak se také stalo.

V té chvíli padl velký strach na Švédy, kteří najednou viděli zabitého generála a vůbec nevěděli, odkud vyšla rána. Rychle Živanice opustili a nechali již obyvatele Živanic na pokoji.

Mnohý nevěřící Tomáš hádával, že snad prý byl zastřelen v Živanicích nějaký nižší švédský důstojník, ale živaničtí pamětníci vždy říkali: „Ne, ne, Živaňáci zabili Švédům generála.“